Epos o Gilgamešovi / NESMRTELNOST
Pavel Gejguš
Překlad: Lubor Matouš
Dramatizace: Pavel Gejguš
Hudba: Martin Režný a Lucie Páchová
Kostýmy a scéna: Iva Bartošová
Dramaturgie: Antonín Dvořák
Režie: Pavel Gejguš
Osoby a obsazení:
Gilgameš: Vít Hofmann
Enkidu, Uta-napištim: Jan Lefner
Básník, Chuvava, lodivod Uršanabi: Robin Ferro
Nevěstka, Hlas lesa, Plačka, Šenkýřka: Anna Polcrová
Premiéra: 7. října 2018
Úspěšná letní inscenace divadla Stará aréna - Epos o Gilgamešovi / NESMRTELNOST - se stěhuje do sálu!
Příběh bude zachován, počet herců nikoliv. Nově v inscenaci uvidíte sice jen 4 herce, ale bude to stát za to!
Epos o Gilgamešovi, nejstarší příběh zapsaný lidmi, fascinuje a oslovuje moderního člověka i více než 4000 let od svého vzniku. Nelehká cesta pyšného vládce mocného mezopotámského města Uruku za sebepoznáním a smířením se s nevyhnutelným osudem pokládá otázky, které budou aktuální tak dlouho, dokud bude existovat lidská civilizace. Příběh o osudovém přátelství, nesmyslném násilí a jeho důsledcích i o uvědomění si vlastní konečnosti se tentokrát odehraje v komorním sále Staré arény, kde budete mít Gilgameše i všechny další postavy eposu opravdu na dosah!
Pyšný Gilgameš se setká s Enkiduem, kterého bohové stvořili jako divokého člověka na pomezí říše lidí a říše zvířat, a najde v něm nerozlučného druha a osudového přítele. Zažijí spolu dobrodružnou výpravu a utkají se s Chuvavou, strážcem cedrového lesa. Po náhlé a nečekané Enkiduově smrti se Gilgameš vyděsí vlastní pomíjivosti, vzdá se moci i bohatství a vydá se na nebezpečnou cestu za nalezením nesmrtelnosti.
Máte doma studenta? Vezměte ho do divadla, k maturitě se to jistě bude hodit!
RECENZE:
Gilgameš se z PLATO přestěhoval do Staré arény. Není lepší, ani horší. Je jiný.
Letní verze výpravného eposu o hrdinném Gilgamešovi a jeho honbě za nesmrtelností má od neděle 9. října svého komorního bratříčka. V ústředních rolích inscenace, kterou připravila Stará aréna v Ostravě, ponechali tvůrci Víta Hofmanna a Jana Lefnera. Více prostoru pak dostali Robin Ferro a Anna Polcrová, která navíc doplnila své mužné protějšky o dávku ženské noblesy, kterou představení zjemnilo a vyvážilo.
Epos o Gilgamešovi se na divadelních prknech neobjevuje každý den, a proto není divu, že si režisér Pavel Gejguš vydařenou adaptaci přenesl z prostředí galerie PLATO na svou domovskou scénu ve Staré aréně. Po vydatných úpravách divákům servíruje jeden z nejstarších příběhů v jednodušší, ale intenzivnější verzi. Zhuštěná inscenace trvá hodinu a vystačí si se čtyřmi účinkujícími.
Srovnat obě představení není zcela namístě, protože samotné pojetí je zcela odlišné. To, co obě představení ctí, je zachování textu Lubora Matouše a důraz na pointu nesmrtelného života. Drží si originalitu vlastních verzí závěru i jistých situací, na kterých lze vidět, jak je divadlo živá hmota. Režisér Pavel Gejguš v komorní verzi pracuje více s vizuální složkou a větší důraz klade také na hudbu.
Původní putovní inscenace následovala s respektem téměř celý text včetně všech postav, které epos obsahuje. Interiérové dvojče je skromnější co do textu, postav, tak i děje. Co se nestihne odehrát, jednoduše odvypráví Básník nebo odzpívá Nevěstka. Hlavní „best friends“ duo Hofmann/Lefner si své role povýšilo a vstříc blízkosti divákům se nebojí emocí, kterých je po celou dobu představení servírováno v dostatečné míře. Navíc své herecké kolegy tyto hlavní postavy nezastiňují, což dodává představení velmi příjemnou rovnováhu.
Velký prostor dostávají Robin Ferro a Anna Polcrová, kteří zastávají více postav. Proměny představení nijak nenarušují a místy spíše nahrávají příjemnému tempu, které dává prostor pro ty diváky, kteří by se rádi podívali na skvost klasické literatury v pojetí nejen pro nadšence. Navíc Robin Ferro má více prostoru představit škálu svého hereckého umu a ta mimická a démonická mu velmi sedla. Anna Polcrová velmi zdařile udržela krok s triem testosteronu a svým rolím dodala nový náboj.
Původní představení v galerii PLATO mělo bláznivé aranžmá, nebálo se divokého entrée ani vtipných zásahů. To vše dohromady fungovalo jako lepidlo, díky kterému se diváci přesouvali s dychtivostí, co je ještě čeká za dalším rohem. Čekalo je toho plno, a proto jsem byla zvědavá, jak se velkoprostorová produkce najednou smrskne do pár metrů čtverečních.
Příjemným zjištěním je především to, že adaptace není po redukci a po přestěhování na prkna Staré arény ani lepší, ani horší, ale že se zrodilo zcela nové představení, které má intimnější atmosféru a soustředí se především na hlavní sdělení eposu bez nutných příkras.
Evelína Vaněk Síčová, Ostravan.cz
Odkaz na recenzi: ZDE