Divadlo Stará aréna chystá na podzim premiéry nových představení i výstavu fotografií k výročí židovského transportu.
Hotel Infercontinental
V neděli 22. října se na programu Staré arény poprvé objeví inscenace Kazimíra Lupince & Co Hotel Infercontinental. Hororovou komedii z díla kladenského divadla V.A.D. připravuje pro ostravské uvedení Miroslava Georgievová. Diváky pobaví příběhy o setkáních, která přesahují běžnou lidskou zkušenost.
“V každém z pěti příběhů se postavy setkají s nadpřirozenou bytostí. Původně byly příběhy čtyři, ale Antonína Dvořáka, který se na inscenaci podílí dramaturgicky, napadl ještě jeden námět, tak jsme původní předlohu rozšířili o pátou část,” říká režisérka.
Inscenace je postavena na situačním humoru, chybět nebudou ani prvky hororu, vždyť postavám půjde často i o život. " Na první pohled to vypadá, že zde zlo vítězí nad dobrem. Jde ale, myslím, i o něco víc. Jestli to nejsou naše vlastnosti, nebo neschopnost odolat pokušení, co nás přivádí do nesnází?", popisuje Miroslava Georgievová.
V Hotelu Infercontinental si zahrají mladí, ale nikoli neznámí ostravští herci. "Snažili jsme se je obsadit tak, aby si vyzkoušeli i takzvané protiúkoly. A situací, kdy se i postavy chovají nečekaně a překvapivě, je tam více", slibuje režisérka.
Kdo nestihne nedělní premiéru 22. října, nemusí čekat dlouho. První reprízu uvádí Stará aréna hned další den, v pondělí 23. října. Další uvedení je o týden později 30. října.
Hrají: Anna Bangoura, Jana Mudráková, Jakub Burýšek, Robin Ferro, Jan Chudý
Hudba: Vladislav Georgiev
Dramaturgie: Antonín Dvořák
Výprava: David Janošek
Šampaňský socialista
Stará aréna se bude nadále snažit rozšířit povědomí o slavném britském režisérovi a ostravském rodákovi Karlu Reiszovi. Syn židovského právníka, zachráněný jako jedno z „Wintonových dětí“, později letec RAF a čelný představitel anglické Nové vlny a nakonec slavný hollywoodský režisér, se narodil v domě, kde dnes sídlí divadlo, které se nechává inspirovat jeho příběhem.
Proto vzniká Šampaňský socialista, smělá divadelně filmová koláž připomínající dramatický životní osud i ceněnou tvorbu Karla Reisze. Podle vlastního scénáře režíruje umělecký šéf Staré arény Pavel Gejguš. Premiéra je naplánovaná na neděli 5. listopadu.
Trilogie BRAK
Celou sezónou nás bude provázet trilogie BRAK. Autorská představení budou inspirovaná žánry a jejich klišé, držet se budeme zaručeně jen těch nejbrakovějších předloh. První díl, detektivku, uvedeme v sobotu 18. listopadu.
Režie se zhostila Anna Klimešová, režisérka úspěšné venkovní inscenace loňského léta, Cesty do Ameriky. Není tedy náhodou, že do hlavní role obsadila Andreu Bereckovou. Dalšími díly brakové trilogie budou horror a thriller.
Výstava Tvář deportace
V kavárně Staré arény je aktuálně k vidění výstava fotografií Ondřeje Vojčiniaka. Jedná se o fiktivní dokument připomínající první deportaci Židů.
Fakt, že vůbec první evropský židovský transport proběhl v Moravské Ostravě, možná mnohé překvapí. Na den 17. října 1939 byli svoláni, tehdy ještě pouze muži, do ostravské Jízdárny. Odtud byli vlaky odvezeni na východ, kde si sami museli postavit tábor. Brzy následovaly také deportace žen a dětí. Právě k datu 17. října jsme připravili vernisáž. Abychom připomněli toto smutné výročí. Události, které by se neměly nikdy opakovat.
Když budeme mluvit o transportu v dějinných faktech, někoho možná zamrazí. Ale přesto, jsou to jen data, čísla a historické údaje. Ale stále jen fakta bez tváře a lidské podoby. Jak vypadali Židé, kteří byli odsunuti? Jak vypadaly celé židovské rodiny, které zmizely v nenávratnu? Byli ti lidé v něčem jiní, než jsme my dnes? V čem byly tehdy a dnes jiné tváře tehdejších Ostraváků, kteří žili rodinný život, měli práci i sny? A umíme si takovou hrůzu představit v dnešní době? Skutečné tváře tehdejších obyvatel už nedohledáme. Zmizeli. Můžeme však fabulovat. A skrze tváře lidí 21. století se pokusit rekonstruovat události let minulého století.
Výstava fotografií přináší sérii portrétů. Zachycují tváře mužů, žen a dětí. Výstava se tak snaží zachytit několik lidí, kteří na nádraží čekají na svou deportaci, aniž by tehdy přesně věděli, co přesně je čeká a jak tragický bude pro ně mít válka konec. V našem fiktivním dokumentu se snažíme dát historickým faktům lidskou tvář. Je to TVÁŘ DEPORTACE.