DÍVKY ZE SOROK

Curzio Malaparte

 

OBSAZENÍ

Malaparte: Ondřej Malý

Desátník Fritz: Jan Lefner 

Ruský zajatec / Karl: Petr Sedláček 

Hříbě / Zuzana: Zuzana Kantorová 

Lublia: Alena Karkošková 

Tereza: Tereza Petrová 

Zoé: Anna Mrozinská

 

REALIZAČNÍ TÝM

Scénář / Režie: Pavel Gejguš 

Hudba: Dalibor Mráz

Světla: Jana Helebrandová

 

Délka inscenace: 70 minut 

Premiéra: 19. června 2015

 

Vznik inscenace podpořila Nadace Život umělce

Strhující představení na motivy povídek italského spisovatele Curzia Malaparte.

 

Léto 1941. Evropa je hromadou trosek. Ukrajinské pláně nekonečným bitevním polem s vraky tanků převrácenými na bok. Vzduch páchne olejem, benzinem, spáleninou. Dívky skryté v obilí tají dech. Bojí se rukou německých vojáků. Bojí se těch rukou, hladkých a tvrdých. Jejich prsty už cítí pod šaty…

 

"Měla oči plné slz; usmívala se nicméně."

RECENZE

Dívky ze Sorok ve Staré aréně jsou silně emotivním divadlem

 

Ostravské kulturní centrum Stará aréna uvedlo v pátek premiéru vlastní inscenace s názvem Dívky ze Sorok. Autorem scénáře a režisérem je Pavel Gejguš, hudbu k inscenaci vytvořili Dalibor Mráz a Aneta Kernová. Představení je nesmírně emotivní a zanechá v divákovi silné dojmy.

 

V představení účinkují Zuzana Kantorová, Alena Karkošková, Tereza Petrová, Anna Mrozinská, Ondřej Malý, Jan Lefner a Petr Sedláček. Pavel Gejguš vytvořil text k inscenaci na motivy povídek Curzia Malaparteho, italského novináře a spisovatele, který ve druhé světové válce působil jako válečný zpravodaj na severní a východní frontě. Své válečné zážitky popsal v povídkovém souboru, který vyšel pod názvem Kaput, a právě několik povídek z této knihy se stalo zdrojem inspirace pro text hry Dívky ze Sorok.

 

Úvodní část hodinového představení, které se hraje bez přestávky, vychází z povídek o zastřelené kobyle a přeživším hříběti a dále o zajatci, který je zastřelen při pokusu o útěk. Střední část je inspirována povídkou o dívkách ukrývajících se v polích před německými vojáky, závěrečná část vychází z vlastního zážitku Curzia Malaparteho při návštěvě vojenského nevěstince.

 

Režisér ve scénickém tvaru volně střídá několik žánrů. Scénické čtení přechází do pohybové básně, závěrečný obraz má pak velmi blízko k činohernímu divadlu. Žánrovou neujasněnost však celku vytknout nelze, neboť všechny jevištní prostředky uváženě slouží dramaturgicko-režijnímu záměru, jehož cílem je vytvoření silně emotivní atmosféry s výrazným humanistickým a protiválečným mementem.

 

Trojice mužských představitelů hraje německé vojáky včetně samotného Malaparteho, čtveřice dívek v prvním obraze představuje hromadu mrtvých koní a jedno přeživší hříbě, následně pak dívky představují skupinku ukrývající se před vojáky a také ženy odsouzené po službě v nevěstinci k smrti. Díky této konstrukci se první obraz z celku poněkud vymyká, další část už je logicky navazujícím sledem jednotlivých scénických obrazů až do samotného závěru. Herecké výkony všech účinkujících jsou silně expresívní, ale věrohodné a velmi působivé.

 

Inscenace hry Dívky ze Sorok je velmi aktuální právě dnes, v čase sílících obav z válečného konfliktu, který se může dotknout i nás, obyvatel České republiky. Je však aktuální nejen tematicky, ale i umělecky. Používání scénického jazyka, který vychází z mnoha jevištních žánrů, je jednou z cest, kterými se současné divadlo vydává za novými způsoby oslovení publika. Dívky ze Sorok ukazují, jak lze na této cestě dosáhnout velmi komunikativního a silně dojemného představení.

 

Ladislav Vrchovský / ostravan.cz

© 2018 Stará aréna

kudyznudy_logo.png