VLČICE / Mělký hrob

Pavel Gejguš

Hrají:

Tereza Petrová

Jakub Georgiev

Vladislav Georgiev

Miroslava Georgievová

Jan Lefner

 

Scénář a režie:

Pavel Gejguš

 

Light design, zvuk:

Jaroslav Durďák

Produkce:

Barbora Filová

Grafika:

Kateřina Dvořáčková

 

Hudba:

Jakub Adamec

Scéna a kostýmy:

Jana Adamec Tkáčová

 

Premiéra: 20. května 2018

Americký sen nevyrostl na zelené louce, ale na indiánských hrobech. A z nich vzlínají vize dávných předků.

 

Kluk Billy má šťastnou rodinu, která se právě nastěhovala na ranč v Novém Mexiku. Pastviny jsou úrodné, dobytku se daří dobře. Ostatně rodině taky. Jen matku občas trápí divné sny. Vídá smečku vlků tančících na zasněžených pláních. Ale vlky už přece v Novém Mexiku dávno vyhubili. Takže je vše all right. Úsměv. Steak na grilu. Citronádu?

 

Vize předků ale nelžou a na pastvinách opravdu začne v zimě řádit vlčice. Zaběhla se sem z divokých mexických hor. Je březí a hnána hladem zabíjí krávy. Je potřeba škodnou chytit. Všichni farmáři ji chtějí zabít.

 

Jen pro chlapce Billyho se vlčice stane fascinací a symbolem svobody, krásy, nespoutané přírody. Touží vlčici polapit, ale ne, aby ji zabil. Chce ji zachránit a odvézt zpět do hor, odkud se zaběhla. Tak se vydává na dobrodružnou cestu. A do toho všeho se kolem ranče toulá divný Indián, který kouká, co by se kde dalo ukrást.

 

Napínavý příběh, groteskní kabaret, doják i poetické vyprávění o tesknotě a bídě světa. To vševe vašem oblíbeném divadle.

RECENZE:

Vlčice ve Staré aréně je velmi příjemným divadelním experimentem na konec brakové sezóny

V ostravském divadle Stará aréna ukončili v neděli večer brakovou sezónu poetickým příběhem s prvky grotesky. VLČICE/Mělký hrob vás zavede do krajiny na pomezí Ameriky a Mexika, kam se rodina hlavního hrdiny Billyho nedávno přistěhovala. Kombinace groteskních prvků s americkými stereotypy a magicky laděných vstupů vtahuje diváka čím dál více do jednoduchého děje, prosyceného gejzíry emocí.

Již při vstupu do divadelního prostoru Staré arény tušíte, že se opět bude hrát divadlo i s divákem. Usazeni budete lehce netradičně, ale o to větší zážitek budete z představení mít. Vhledem k tomu, že převážná část příběhu se odehrává v Novém Mexiku, které se vyznačuje rozmanitou krajinou, použili tvůrci jako hornatou krajinu část hlediště. Klasická práce s fantazii diváka pak dostává příjemný rozměr, který mám osobně na divadle velmi ráda.

Inscenace VLČICE/Mělký hrob s podtitulem Lovecká revue je dalším dítkem Pavla Gejguše. Opětovná inspirace více zdrojů neurčitých titulů dala vzniknout originální autorské hře, která vás postupně pobaví, pohltí, pak dlouho napíná a na konci nejspíš šokuje. Avšak takhle jednoduché shrnutí si hra určitě nezaslouží. Je to propracovaná mozaika, které pomáhá práce se světelnými přechody, hudba a v neposlední řadě herci samotní. 

Ústřední postavou je Billy (Jakub Georgiev), který se s rodiči (Miroslava a Vladislav Georgievovi) nedávno do nehostinné části Ameriky přestěhoval. Šestnáctiletý Billy žije s rodiči, ale také jako každý mladý syn je stále zamyšlený a toulá se v bludných představách. Když se v kraji objeví stopy vlka, potažmo vlčice, se zájmem se přidává k otci, aby mu pomohl vlčici vypátrat a ulovit. Lovecké nadšení vyvažuje obavami se třesoucí maminka, která se s vlky setkává ve svých snech. Se svými surrealistickými vsuvkami zaplavená petrolejově modrou barvou dostává děj hry do mrazivých kolejí.

 

Jakmile se mladý Billy vyzbrojen brokovnicí a odvahou smělého mládí vydá za průzkumem nastražených pastí, ocitne se na rozcestí lidského rozhodnutí. Zabít mladou vlčici a zachránit si tak život, nebo osvobodit ji a pokusit se ji zkrotit? Ti z vás, co četli v dětství oblíbené knihy o spojení lidské víry a zvířecí oddanosti, jistě tuší vnitřní verdikt. Nicméně další adaptaci Bílého Tesáka nečekejte, závěrečnou romantiku vám Pavel Gejguš nedopřeje.

Do „mexické části“ hry musím říct, že jsem v duchu děkovala Pavlovi, že mám na závěr sezóny klid v duši a pěkně všechno vychválím. Ale poděkovala bych pouze do této chvíle. Mexická část, jak jsem si pojmenovala pro sebe, je trochu přestylizovaná směska obludnosti, která hraje na city, ale pořád v sobě nese nadějný závěr. Šokující Billyho zásah považuji za originální, nicméně závěrečný masakr už působí trochu stylem „všechny zabijeme, abychom netočili pokračování“.

Velmi dobrý krok byl rodinný experiment. Obsadit do americké domácnosti celou hereckou rodinu Georgievovu byl velmi dobrý tah a všechny společné scény mají příjemný nádech klasického rozvržení matka-otec-syn. Miroslava Georgievová excelentně vyvažuje rozpolcení své postavy. Vystřihla dokonalou americkou věřící ženu s americkým úsměvem, která groteskní mimiku udržuje na uzdě a stává se dokonalým protipólem svému muži, který svůj pohodový klid a nadhled může prodávat společně se svými hamburgery.

Vzhledem k tomu, že jsem o Jakubovi Georgievovi již v superlativech jednou psala, věděla jsem, že nejde o riskantní plán Pavla Gejguše, ale o sázku na jistotu, a ono to vyšlo. Přirozený projev mladého herce, který zaplní celé jeviště jemnou mimikou a gesty hodné zkušeného herce, dodává Billymu naivní odhodlání a víru v dobro.

Ambivalentní vlčice a nápad, jak křehkou duši dravého zvířete ztvárnit, považuji za velký klad inscenace. Kožená maska vlčice ožívá díky jemnosti pohybů Terezy Petrové, která navíc pohledem laně dodává neuvěřitelnou sílu vlčici i propojení s mladým lovce. Slova Pavla Gejguše podtrhuji a souhlasím, Tereza Petrová je jednoduše skvělá.

Minimalismus v obsazení dal některým hercům prostor ve více rolích. Excentrický projev Vladislava Georgieva bavil celé hlediště, nepříliš povedená mexická šlapka (Miroslava Georgievová), která spíše děsila než lákala k bližšímu seznámení, by si zasloužila trochu jiný outfit, který by dal vyniknout hereckým možnostem a přitom zachoval ráz postavy asistentky mexického bose. Tomu se propůjčil Jan Lefner, který také vytvořil postavu zlého indiána. S touto postavou jsem měla asi jako s jedinou trochu problém. Podivně vyhlížející agresor, se kterým se Billy setkává na začátku příběhu a který sehraje stejně jako Čechovova zbraň svou fatální roli v Billyho životě, měl tendence působit groteskně, ale jeho repliky vyzněly naprázdno a vlastně se jeho role stala jakousi nutnou linkou k závěrečné scéně.

Co však nemohu opomenout, je opět skromný, avšak informacemi nabytý program s popisem zmíněné fauny a návod, jak stopovat vlka. Závěrem mohu říct, že lovecká revue Pavla Gejguše je příjemným experimentem na divadelních prknech, která dokresluje brakové pásmo letošní sezóny. A za sebe jedno malé doporučení, nechoďte na představení hladoví jako já!

Evelína Vaněk Síčová, Ostravan.cz

© 2018 Stará aréna

kudyznudy_logo.png